Jarní sukni ušijete i z ubrusu, rozhoduje splývavost látky

Lněný ubrus po babičce, bavlněné povlečení s drobným vzorem nebo hedvábné šátky ze šuplíku často skončí jako jarní sukně hezčí, než jaké najdete v obchodě. Podmínka je jediná: látka musí splývat po těle a vydržet tah ve švech. Tuhý damašek nebo vyšisované prostěradlo, které se trhá na ohybu, se nehodí, ať je vzor jakkoli půvabný.

Které látky z domácnosti se na sukni hodí?

Nejvděčnější jsou lněné a bavlněné ubrusy, povlečení z hladké bavlny nebo kanafasu a plátěné závěsy s menším vzorem. Dobře se stříhají, žehlí a odpustí nerovný šev. Lněný ubrus má navíc tu výhodu, že bývá široký a dá se z něj ušít celá sukně bez nastavování.

Na svrchní vrstvu poslouží krajková záclona nebo tyl, podšité hladkou bavlnou. Hedvábné a viskózové šátky zase dají dohromady splývavou sukni z několika čtverců, šitou do kola nebo do cípů.

Méně se hodí silné dekorační látky, potahy z nábytku a látky s gumovým zátěrem. Sukně z nich stojí od těla a ve švech se láme.

Jak poznat, že stará látka ještě vydrží?

Vezměte látku do obou rukou a pevně za ni zatáhněte, nejdřív po délce, pak napříč. Pokud zapraská nebo se v ní objeví řídké místo, je vlákno unavené. Prohlédněte ji proti světlu: prosvítající skvrny bývají vyšoupaná místa, kde se látka brzy protrhne.

Skvrny od vína nebo rzi u starých ubrusů nemusí vadit. Při stříhání je můžete obejít, nebo je schovat do záhybů a pod kapsu.

Jaký střih zvládne i začátečnice?

Nejjednodušší je nabíraná sukně do pružného pasu. Ušijete ji ze dvou obdélníků, sešijete boky, nahoře vytvoříte tunýlek na gumu a dole začistíte lem. Hodí se pro bavlnu i len a obejdete se bez střihu.

Zavinovací sukně potřebuje o něco víc přesnosti, ale nemá zip ani knoflíky a krásně vynikne u ubrusu s bordurou, kterou necháte na lemu. Áčková sukně se zipem už vyžaduje papírový střih a zkoušení, zato působí nejformálněji a obstojí i v kanceláři.

Kolik látky si připravit?

U nabírané sukně se počítá s šířkou zhruba jeden a půl až dvojnásobku obvodu boků. Ilustrační příklad: při obvodu boků sto centimetrů potřebujete po šířce 150 až 200 centimetrů látky. Délku změřte od pasu ke kolenům nebo do půli lýtek a přidejte asi deset centimetrů na tunýlek a lem.

Ubrus o rozměru 140 × 180 centimetrů tak pohodlně vystačí na sukni pod kolena, pokud ho rozstřihnete na dva díly po délce. Ze šátků o straně devadesát centimetrů složíte sukni do cípů ze čtyř až šesti kusů podle toho, jak moc má být nabíraná.

Proč látku před šitím vyprat?

Bavlna a len se při prvním praní mohou srazit, a to i když už prošly desítkami pracích cyklů v jiném tvaru. Navíc se smyje škrob, kterým se ubrusy dřív upravovaly, a látka změkne. Vyperte ji při teplotě, kterou budete používat i pro hotovou sukni, a vyžehlete ještě vlhkou.

Symboly údržby na staré látce většinou nenajdete. Pokud si nejste jistá složením, perte jemně a nižší teplotou, a teprve když látka vydrží, můžete přitlačit.

Jak zařídit, aby sukně nepůsobila jako ubrus?

Vzor ubrusu potřebuje protiváhu v jednoduchém zbytku outfitu. K sukni s květinovou bordurou volte jednobarevné tričko, tenký svetr nebo džínovou bundu. Velké kostky nebo výrazný károvaný vzor působí moderněji, když sukně sahá do půli lýtek a doplní ji tenisky.

Pomůže také výměna detailů. Na tunýlek přišijte stuhu nebo pásek z kontrastní látky, lem obšijte paspulkou nebo ho nechte s krajkou z původního ubrusu. Kapsy ve švech, které se dají vyrobit ze zbytků, sukni dodají praktičnost a o jejím původu už pak nikdo nepřemýšlí.

Zdroje

• ČSN EN ISO 3758 Textilie – Kód pro ošetřování symboly
• Ministerstvo životního prostředí ČR