Čechie, patronka českých zemí: inspirace pro umění i šatník

Čechie není světice, ale alegorie: ženská postava, která zosobňuje české země. Největší oblibu zažila v 19. století v době národního obrození a na přelomu století, kdy se objevovala na fasádách, pomnících, obrazech, plakátech a pohlednicích. Poznáte ji podle lva po boku nebo na štítu, lipové ratolesti, věnce či koruny a dlouhého splývavého šatu. Z těchto motivů se dá vzít inspirace do šatníku i do bytu, aniž byste skončila v karnevalovém kostýmu.

Ilustrační příklad: večer k 28. říjnu

Ilustrační situace: Klára pořádá doma setkání s přáteli ke státnímu svátku a chce, aby večer měl jednotnou atmosféru. Nechce vlajky na každém rohu ani kostým, jen pár vkusných odkazů na tradici. Rozhodne se postavit všechno na Čechii, protože ta spojuje historii, výtvarné umění a módu v jednom obraze.

Předloha z galerie, ne z vyhledávače obrázků

Klára začne tím, že se podívá, jak Čechii zobrazovali umělci. Alegorické postavy zemí najde na budovách z 19. století, na veřejných pomnících, v reprodukcích obrazů z období obrození a na starých plakátech a pohlednicích. Sbírky galerií a muzeí často zveřejňují digitalizovaná díla s popisem, takže se dá ověřit, co na obraze opravdu je.

U starých děl, jejichž autoři zemřeli před více než sedmdesáti lety, autorská práva obvykle vypršela. Tisk reprodukce pro vlastní potřebu pak nebývá problém, u konkrétní fotografie díla je ale dobré si podmínky užití přečíst.

Co si z alegorie vzít

Klára si sepíše atributy, které se opakují. Lev odkazuje na zemský znak, lipový list na slovanskou symboliku, kterou obrozenci rádi používali, a věnec či koruna na důstojnost země. Červená a bílá jsou zemské barvy Čech, modrá se přidala s trikolorou.

Pro byt z toho vybere dvě věci: zarámovanou reprodukci staré pohlednice s Čechií do předsíně a lipové větvičky, tedy suché listy vylisované v rámečku, na stůl. Ubrus nechá bílý a doplní ho červenými ubrousky. Víc není potřeba.

Móda bez kostýmu

Alegorie nosí splývavou řízu, často s pláštěm. V moderním šatníku to znamená dlouhé šaty nebo sukni z měkké látky, která volně padá, třeba ze saténu nebo viskózy, a jednoduchý svrchní díl. Klára zvolí krémové midi šaty a přes ramena přehodí červený vlněný šátek.

Lipový motiv přenese do detailu. Na šátek nechá vyšít drobnou ratolest, místo věnce do vlasů si dá sponu se zeleným lístkem. Šperk volí jediný, starší brož se lvem po babičce. Celek působí jako elegantní večerní oděv a odkazu si všimne jen ten, kdo o něm ví.

Secesní dojem, který mnohé ženské alegorie té doby mají, se dá přiznat také účesem. Volné vlny stažené nízko na šíji a stuha ve vlasech připomínají plakáty přelomu století, aniž by šlo o kopii.

Co z příkladu platí i jinde

Klářin večer funguje, protože drží jeden motiv a nepřidává další. Kombinace lva, lípy, trikolory, kroje a erbů najednou působí jako školní nástěnka. Barvy se dají použít v jemných odstínech: vínová místo jasně červené, smetanová místo bílé, šedomodrá místo trikolorní modré.

Pokud se chystáte na akci, kde budou starší hosté, připravte si pár vět o tom, kdo Čechie je. Řada lidí ji zná z fasád, ale netuší, že má jméno.

Můj tip: Před tím, než začnete něco kupovat, bych se šla podívat na Čechii naživo, na fasádu nebo pomník ve vašem městě. Uvidíte, jaké atributy tam autor použil, a místní odkaz bude pro hosty zajímavější než obecný obrázek z internetu.

Kde na Čechii narazíte

Alegorické postavy českých zemí se nejčastěji objevují na reprezentativních budovách z druhé poloviny 19. století, na průčelích muzeí, divadel, spořitelen a radnic, a také na pomnících z doby obrození a vzniku republiky. Vyplatí se zvednout hlavu a dívat se na štíty a atiky budov, kde bývají sochy a mozaiky schované nad úrovní výloh.

Zdroje

• Národní galerie Praha
• Národní památkový ústav
• Národní muzeum